Fakturace mezi společníkem a vlastní firmou:

Jak je fakturace mezi společníkem a firmou riziková?

Většina podnikatelů si myslí, že stačí uzavřít se svou firmou smlouvu, vystavit fakturu a problém je vyřešen. V realitě je situace mnohem složitější. Česká soudní judikatura, zejména Nejvyššího správního soudu, totiž dlouhodobě trvá na tom, že faktická podstata vztahu je důležitější než jeho formální název.

Když společník fakturuje svou vlastní společnost za činnosti, které má společnost v předmětu podnikání, finanční úřad automaticky předpokládá, že jde o práci pro společnost, tedy o příjem ze závislé činnosti ve smyslu § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. A právě sem se otevírá propast rizik. Pokud správce daně takovým způsobem fakturu klasifikuje, společník nemůže uplatnit výdajové paušály, musí řádně odvádět pojistné, a přijde o všechny výhody, které by měl jako samostatně výdělečně činná osoba (OSVČ).

Soud přitom nepožaduje, aby se společník řídil pokyny – to by bylo nesmyslné, protože společník si de facto dává pokyny sám sobě. Jde pouze o to, zda činnost, kterou provádí, je v souladu s tím, co dělá jeho společnost, a zda naplňuje znaky závislé práce, jako je vykonávání práce jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a v pracovní době určené zaměstnavatelem, v jiných případech také na pracovišti zaměstnavatele, na jeho náklady a jeho odpovědnost.

Jak nejvyšší správní soud posuzuje problematiku?

Právníci z ARROWS advokátní kanceláře se těmito spory zabývají pravidelně a znají složitost judikatury. Podle ustáleného rozhodovacího přístupu Nejvyššího správního soudu existují klíčové indikátory, které signalizují, že se jedná o závislou činnost, nikoli o samostatné podnikání:

1. indikátor: Vysoká míra příbuznosti činností. Pokud se činnost, kterou společník pro firmu vykonává, téměř zcela shoduje s tím, co dělá sama společnost, finanční úřad bude velmi skeptický. V praxi se podobné situace často promítají do sporů se správcem daně, kde je klíčové včas nastavit procesní strategii a důkazní návrhy v rámci obchodních a soudních sporů. Příkladem je situace, kdy majitel stavební firmy vyfakturuje své společnosti stavební práce. V tomto případě je prakticky nemožné tvrdit, že jde o samostatné podnikání.

2. indikátor: Ekonomická provázanost. Pokud společník získává převážnou část svých příjmů z jedné firmy – obvykle právě od své vlastní společnosti – je to silný signál problému. Pokud navíc zvažujete, zda vztah nenastavit raději pracovněprávně (např. u jednatelů či klíčových osob), mohou se hodit praktické souvislosti shrnuté v novince Dohody o provedení práce v roce 2026: Jak správně nastavit limity, předejít nečekaným daňovým odvodům a sankcím po změnách zákoníku práce. Soud si klade otázku: jak může jít o skutečně nezávislé podnikání, když jsou příjmy zcela vázány na jednu firmu?

3. indikátor: Shodnost nebo podobnost předmětu podnikání a živnostenských oprávnění. Pokud má společník jako OSVČ stejné nebo velmi podobné oprávnění jako jeho firma, hrozí, že se o něj finanční úřad zajímá zvlášť bedlivě. Zde se totiž velmi snadno může jednat o krytou formu závislé činnosti maskované jako samostatné podnikání.

Důležité je, že tyto indikátory se posuzují komplexně. Nejde o to, aby jeden z nich absolutně vylučoval všechny ostatní možnosti. Jde o celkový obraz, kterým se finanční úřad a v případě sporu i soud zabývají.

Kde leží břemeno důkazu a jaké riziko to znamená?

Právní i daňový systém zde kladou na podnikatele a společnost značné břemeno. V případě sporu mezi firmou a správcem daně, pokud je zpochybňována fakturace společníka, nese právě podnikatel povinnost prokázat, že se jedná o skutečně nezávislé podnikání. U podobných případů bývá zásadní i správné uchopení daňových dopadů a komunikace se správcem daně, což typicky spadá do oblasti daňového práva.

Nestačí pouhé podepsání smlouvy nebo formální označení dokumentu jako „zakázka" nebo „služba". Soud naopak požaduje konkrétní důkazy o tom, že:

• společník skutečně jednal nezávisle na společnosti,
• měl vlastní iniciativu a rozhodovací samostatnost,
• cena a podmínky odpovídaly běžným podmínkám mezi nezávislými subjekty (tzv. „arm's length principle"),
• činnost nebyla v rozporu s fungováním společnosti,
• skutečně došlo k poskytnutí služby v souladu se smlouvou.

Pokud podnikatel toto prokázat nedokáže – a v mnoha případech to skutečně není možné – finanční úřad a eventuálně i soud dojde k závěru, že se jedná o závislou činnost. A pak nastávají problémy.

Jaké jsou konkrétní daňové a právní následky?

Když správce daně faktury mezi společníkem a firmou posoudí jako příjem ze závislé činnosti, není to jen papírová záležitost. Jde o velmi konkrétní a velmi bolestivé finanční dopady.

Doměření daně z příjmů

Společník musí zaplatit daň z příjmů fyzických osob. Standardní sazba daně z příjmů fyzických osob je 15 %; u vyšších příjmů (přesahujících 48násobek průměrné mzdy, což pro rok 2026 bude činit přibližně 2,5 milionu Kč ročně) se uplatní sazba 23 %.

Horší je ale, že se tato daň a pojistné počítá z částky, která je stanovena jako hrubá mzda, k níž se fakturovaná částka přepočítává na superhrubou mzdu. Pokud jste na faktuře uváděli cenu bez DPH, ale jste plátcem DPH, situace se ještě komplikuje, protože společnost ztratí nárok na odpočet DPH z takové faktury. Pokud se chyba zjistí až zpětně, může být na místě zvážit postup podle novinky Dodatečné daňové přiznání: Jak postupovat při zjištění chyby v účetnictví a eliminovat riziko vysokých sankcí.

Pojistné na sociální a zdravotní pojištění

To je často největší zásah do kasy. Pokud byla činnost překlasifikována na závislou, musí společnost i společník doplatit pojistné na sociální a zdravotní pojištění, jako by se jednalo o zaměstnance.

Celkové náklady pro společnost (včetně plateb zaměstnavatele a zaměstnance) se pohybují kolem 44 % z hrubé mzdy (pro rok 2026 se předpokládá 33,8 % za zaměstnavatele – 24,8 % sociální pojištění, 9 % zdravotní pojištění – a 11 % za zaměstnance – 6,5 % sociální pojištění, 4,5 % zdravotní pojištění). Pokud se vracíte k příkladu s fakturovanými 300 000 Kč, po přepočtu na hrubou mzdu a doměření pojistného mohou tyto částky dosáhnout řádově statisíců korun.

Penále a úroky z prodlení

Když finanční úřad doměří daň a pojistné, automaticky se připisují penále a úroky z prodlení. Penále činí typicky 20 % z doměřené daně, pokud je daňová povinnost zvýšena, nebo 1 % z doměřeného odpočtu.

Úroky z prodlení se počítají denně z dlužné částky a jejich sazba je stanovena jako repo sazba České národní banky navýšená o 14 procentních bodů; tato sazba je proměnná a může dosahovat vysokých hodnot. Pokud byla věc dlouho nevyřešena, může se celková částka velmi rychle zdvojnásobit i vícenásobně.

Ztráta výdajových paušálů

Pokud byl společník vedený jako OSVČ a uplatňoval si výdajové paušály (to jsou standardní procenta z příjmu, která si je možné odpočítat bez nutnosti dokladu o skutečných výdajích), tuto výhodu ztrácí, protože příjem je překlasifikován na příjem ze závislé činnosti. Místo toho musí dokazovat každý výdaj dokladem, což je u závislé činnosti prakticky nemožné.

Kdy se vlastně jedná o výjimky? Co přesně soud uznává?

Nejvyšší správní soud připouští, že existují situace, kdy i činnost společníka pro vlastní firmu nemusí být považována za závislou činnost. Ale – a je to velké ALE – tyto výjimky jsou extrémně vzácné.

Jde především o činnosti, které jsou natolik specifické a mimo standardní předmět podnikání, že je nelze považovat za práci pro firmu. Typicky sem patří:

• Autorská činnost: Pokud je společník autorem, který vytváří obsah (např. knihu, scénář, hudbu), a firma není mediální či tvůrčí agenturou, může být takové podnikání uznáno. I zde ale platí, že pokud společnost výsledky komerčně používá, problémy se vracejí, pokud není jasně odděleno, co je předmětem podnikání společnosti a co jednorázovou autorskou činností společníka.
• Umělecká činnost: Shodný princip jako u autorství. Pokud je společník hudebníkem a vyfakturuje si hudební vystoupení pro firemní akci, soud to může posoudit jako samostatné podnikání. Pokud je ale společnost hudební agenturou, situace se změní diametrálně.
• Sportovní činnost: Když se sportovec podílí na marketingu firmy svým jménem a image, může být to uznáno jako samostatné podnikání – ale opět s podmínkou, že společnost není sportovní agenturou nebo se nejedná o běžný marketing, který je předmětem jejího podnikání.

V praxi však právníci z ARROWS advokátní kanceláře vidí, že se tyto výjimky soudy uznávají skutečně jen zcela výjimečně. Zákonodárce a soudcové mají silný zájem na tom, aby společníci neobcházeli povinnost odvádět pojistné a daně z příjmů ze závislé činnosti. Tedy pokud si chcete být jisti, nespoléhejte se na to, že se vejdete do takové výjimky.

Komplexní pohled: co bere v úvahu „praktický obsah činnosti"?

Právníci z ARROWS advokátní kanceláře vám řeknou, že soud nikdy neposuzuje situaci pouze podle názvu smlouvy nebo formálního papíru. Soud se podívá na skutečný obsah vztahu a ptá se:

• Jaký je skutečný čas a úsilí, které společník na činnost věnuje?
• Existuje mezi společníkem a firmou řádná komunikace, objednávky, specifikace prací?
• Je možné, aby společník odmítl nějakou práci, kterou by od firmy dostal?
• Jaké firemní prostředky a IT se na práci podílí? (Pokud společník používá firemní software, kancelář, hardware – je to silný signál závislosti.)
• Jak dlouho probíhá vztah a jak je kontinuální?
• Jedná se opravdu jen o občasné, mimořádné činnosti, nebo je to systematická, dlouhodobá práce?

Právě tyto faktory rozhodují. Pokud tedy třeba společník občas něco vyrábí v domácnosti se svým vlastním vybavením a firma si to od něj koupí, je to něco jiného, než když společník sedí každý den v kanceláři, na počítači firmy, dostává e-mailové úkoly od vedení a fakturuje to všechno jako samostatné podnikání.

Jaké jsou zákonné a daňově bezpečné alternativy?

Když již víte, že fakturace je riziková, ptáte se pochopitelně: jak si tedy vyplatit peníze ze společnosti, aniž bych se vystavil těmto rizikům? Dobrá zpráva je, že existuje několik legálních a daňově bezpečných cest.

Varianta 1: pracovní smlouva

Pokud je společník zároveň jednatelem či vedoucím pracovníkem, nejjednodušší řešení je formální pracovní smlouva dle zákoníku práce. Na jejím základě dostane společník mzdu, a firma odvádí pojistné jak u běžného zaměstnance (pro rok 2026 se předpokládá 33,8 % na sociální a zdravotní pojištění za zaměstnavatele a 11 % na sociální a zdravotní pojištění za zaměstnance).

Výhody: Příjmy jsou jasně zařazeny jako příjmy ze závislé činnosti, neexistuje žádná nejistota. Nevýhody: Mzda se více zdaňuje a se sebou nese úplnou sadu povinností zaměstnavatele – evidence docházky, mzdový systém, osobní údaje v sociálním pojištění atd. Pokud si chcete více flexibility, není to ideální.

Varianta 2: dohoda o provedení práce (DPP)

Dohoda o provedení práce je zajímavou alternativou, pokud není činnost běžnou prací, ale jednorázovým či mimořádným úkolem. Rozsah práce nesmí překročit 300 hodin ročně u jednoho zaměstnavatele. Z odměny se odvádí daň z příjmů.

Pojistné na sociální a zdravotní pojištění se z DPP neodvádí, pokud měsíční příjem u jednoho zaměstnavatele nepřekročí zákonem stanovený limit (pro rok 2026 předpokládejme 10 000 Kč). Od roku 2024 však platí nová pravidla, která zohledňují i souběh více DPP u různých zaměstnavatelů, což může vést k povinnosti odvodu pojistného i při nižších částkách, pokud jsou celkové příjmy vyšší.

Omezení: Rozsah práce je omezen. Pokud tedy společník pracuje pravidelně a dlouhodobě, tato varianta není vhodná.

Varianta 3: dohoda o pracovní činnosti (DPČ)

Podobně jako DPP, ale s jedním zásadním rozdílem – pod dohodu o pracovní činnosti se odvody na pojistné vztahují častěji. Pojistné na sociální a zdravotní pojištění je odváděno, pokud měsíční příjem přesáhne zákonem stanovenou hranici (pro rok 2026 předpokládejme 4 000 Kč, která se obvykle každoročně mírně navyšuje). DPČ lze sjednat na maximálně polovinu stanovené týdenní pracovní doby.

Varianta 4: smlouva o výkonu funkce

Pokud je společník členem statutárního orgánu (např. jednatelem s.r.o. nebo členem představenstva a.s.) nebo jiného orgánu, může mu být vyplácena odměna za výkon funkce na základě písemné smlouvy o výkonu funkce. Tato odměna je zdaňována jako příjem ze závislé činnosti a podléhá odvodům na sociální a zdravotní pojištění. Přináší určitou flexibilitu v nastavení podmínek výkonu funkce oproti běžné pracovní smlouvě.

Varianta 5: podíl na zisku (dividenda)

Nejčastěji používaná metoda – společník nedostane odměnu za práci, ale podíl na zisku společnosti. Tento zisk je nejprve zdaněn na úrovni společnosti (pro rok 2026 činí daň z příjmů právnických osob 21 %), a poté je vyplacen společníkovi ve formě dividendy, kterou si on opět zdanit musí (srážková daň z příjmů fyzických osob ve výši 15 %).

Zdaňuje se tedy dvakrát – proto se tuto cestu volí jen při vyšších ziscích, kde se to vyplatí. Výhoda: Je to nejčistší řešení bez žádného pokusu o obcházení zákona.

Varianta 6: bezúročná půjčka (jen zvlášť opatrně!)

Společník si z firmy může vzít bezúročnou půjčku. To je legální a bezpečné – firma nemusí odvádět nic, společník nemusí nic zdaňovat.

Ale: Musí to být opravdu jen půjčka, kterou má společník povinnost vrátit, a tato povinnost musí být řádně sjednána a dodržována. Pokud to bude vypadat jako skrytá mzda nebo odměna (např. půjčka není splácena, je opakovaně prodlužována), finanční úřad ji může překlasifikovat na příjem ze závislé činnosti, srovnatelnými důsledky jako u fakturace.

Transfer pricing a „arm's length principle“: když je potřeba skutečně zajistit tržní cenu

Pokud se v některé z legálních variant rozhodnete, že společník fakticky bude fakturovat (například na základě smlouvy o dílo nebo podobně, typicky v situacích, kdy se nejedná o závislou činnost, ale o skutečně nezávislou obchodní transakci), je zde ještě jedno důležité pravidlo: cena musí odpovídat tržním podmínkám – tzv. „arm's length principle“ neboli princip tržního odstupu. Toto pravidlo je zakotveno v § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů.

Co to znamená v praxi? Pokud společník fakturuje své firmě služby, která by na trhu stála 500 Kč za hodinu, nemůže si fakturovat 5 000 Kč za hodinu jen proto, že si to domluvili. Finanční úřad takovou fakturu ihned zpochybní a doměří daň, neboť rozdíl mezi sjednanou cenou a cenou obvyklou (tržní) považuje za zdanitelný příjem.

Soudy, kterými se tento princip zabývají, pak rozhodují na základě porovnání s tržními cenami – co by za podobnou službu zaplatila nezávislá osoba nepropojené osobě? Pokud se vaše cena výrazně liší, budete muset to zdůvodnit.

Právníci z ARROWS advokátní kanceláře se transfer pricing zabývají intenzivně, zejména v případech s přeshraničním prvkem. Pokud se pohybujete v neznámém terénu, stojí za to si své ceny nechat ověřit právníky, kterým rozumí ekonomii i právu.

Finanční rizika a sankce: co všechno může jít špatně

Když je finanční úřad jednou přesvědčen, že jste porušili povinnosti, nejedná se jen o doměrku. Jde o komplexní finanční a právní následky, které se kumulují.

Výše pokut a sankcí v roce 2026

V letošním roce (2026) se sankce za porušení daňových povinností řídí přísnými pravidly zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. Konkrétně:

• Penále: 20 % z doměřené daně, pokud jde o zvýšení daňové povinnosti. Pokud si tedy vyplatíte 300 000 Kč na neprokázané faktuře, doměří se vám pojistné a daň celkem třeba 150 000 Kč, a k tomu přidejte 30 000 Kč penále.
• Úroky z prodlení: Počítají se denně ode dne, kdy měla být daň nebo pojistné uhrazeno. Sazba úroku z prodlení je stanovena jako repo sazba České národní banky navýšená o 14 procentních bodů; tato sazba je variabilní a může vést k rychlému nárůstu dlužné částky.
• Pokuty za nesplnění povinností nebo maření správy daní: Pokud jste si vědomě nevedli řádné dokumenty nebo jste se snažili situaci zakrýt, mohou přijít i pokuty za nesplnění povinností nepeněžité povahy nebo za maření správy daní, které mohou dosáhnout až do výše 500 000 Kč, v závažných případech i více.

Trestní odpovědnost

Existuje také riziko trestní odpovědnosti. Pokud by se finanční úřad domníval, že jste úmyslně kráceli daň (například vyfakturovávali si věci, které jste nikdy neprovedli), může podat trestní oznámení.

Zatímco pro menší částky a pokud jde o čistě administrativní chybu, se trestní stíhání obvykle nevede, pro systematické a vědomé podvody ano. Trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, nastává, pokud škoda způsobená státu dosáhne:

• Menší škoda: 50 000 Kč a více.
• Větší škoda: 500 000 Kč a více.
• Značná škoda: 5 000 000 Kč a více.

Trestní stíhání je zahájeno až při dosažení škody nejméně 50 000 Kč.

Kdy se obrátit na právníky: konkrétní signály

Máte-li některý z těchto příznaků, měli byste vážně zvážit, že se obrátíte na právníky z ARROWS advokátní kanceláře:

• Faktury mezi vámi a vaší firmou běží déle než jeden rok a vůbec jste se tím nezabývali.
• Finanční úřad vám poslal vyzvání k předložení dokumentace týkající se faktur nebo příjmů.
• Nejste si jistí, zda vaše faktury jsou daňově správné.
• Plánujete velkou výplatu ze zisku a chcete si být jistí, že je to bezpečné.
• Máte domácího účetního nebo daňového poradce, který vám tvrdí, že fakturace je v pořádku, ale vy máte pocit, že to není.

V těchto případech není zbytečné si konzultaci od právníka pořídit. Cena konzultace je nepoměrně nižší, než jsou následky, které mohou nastat.

Závěrečné shrnutí

Fakturace mezi společníkem a vlastní firmou je jedním z nejčastějších právních problémů, se kterými se setkávají podnikatelé. Problém spočívá v tom, že se jedná o zdánlivě jednoduchou záležitost, kterou lze řešit v řádu minut – a přitom má obrovské právní a daňové důsledky.

Judikatura Nejvyššího správního soudu je na toto téma jednoznačná: pokud společník fakturuje za činnosti související s předmětem podnikání firmy, bude to posouzeno jako příjem ze závislé činnosti, bez ohledu na to, co si strany smluvně domluvily. To znamená, že budou muset být odvedeno pojistné, daně, a hrozí penále a úroky.

Právníci z ARROWS advokátní kanceláře pravidelně pomáhají klientům s tímto problémem – ať již jde o nastavení bezpečné budoucnosti, nebo o bránění se při daňové kontrole. Není to složité, ale vyžaduje to odbornou znalost právního a daňového prostředí.

Pokud si nejste jistí, jak bezpečně čerpat peníze ze své firmy, nebo pokud si myslíte, že váš stávající systém není správný, obraťte se na právníky z ARROWS advokátní kanceláře. Zajistíme, aby vás později nepřekvapila daňová kontrola nebo doměrka. Kontaktujte nás na adrese office@arws.cz.