Obchodní smlouva vs. objednávka:

Rozdíl mezi objednávkou a smlouvou

Objednávka je v právním smyslu konkrétní formou návrhu na uzavření smlouvy (nabídky), kterou činí kupující vůči prodávajícímu. Jednoduše řečeno: kupující sděluje svůj záměr koupit určité zboží nebo službu za stanovenou cenu a podmínky. To však automaticky nevede k tomu, že by smlouva existovala. Pokud si nejste jistí, zda komunikace mezi stranami už naplnila znaky uzavření smlouvy, může pomoci právní posouzení v rámci smluv a vyjednávání.

Ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník"), vyplývá jasné pravidlo: aby smlouva vznikla, musí nastat shodný a úplný projev vůle stran na jejím obsahu (§ 1725, § 1745 občanského zákoníku). V praxi to znamená, že objednávka je pouze prvním krokem.

Prodávající ji musí přijmout, a to bez výhrad. Pokud prodávající objednávku odmítne, modifikuje ji nebo na ni reaguje s podmínkami odlišnými od původní objednávky, obvykle se to podle § 1740 odst. 2 občanského zákoníku považuje za odmítnutí původní objednávky a učinění nové nabídky prodávajícím.

Právníci z ARROWS advokátní kanceláře vidí v praxi tisíce případů, kdy si obě strany myslely, že smlouva existuje, ale právní skutečnost byla jiná. Kupující si myslel, že je prodávající vázán, prodávající zase, že má prostor k rozhodnutí, zda objednávku splní. Tato nejasnost vede k nedorozuměním, zmeškaným termínům a následně k soudním sporům. V praxi se podobné situace často řeší i jako obchodní a soudní spory, zejména když se strany neshodnou na tom, zda a kdy došlo k akceptaci objednávky.

Kdy se objednávka skutečně stane smlouvou

Objednávka se stane smlouvou v okamžiku, kdy ji prodávající akceptuje – tedy přijme bez výhrad. Podle občanského zákoníku (§ 1745) je smlouva uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

V praxi to znamená:

• Prodávající pošle e-mail nebo písemné potvrzení, v němž jasně uvedl „Vaši objednávku akceptuji" nebo „Potvrzuji přijetí vaší objednávky". Smlouva právě vznikla.
• Prodávající začne fakticky plnit – například zboží zabalí, zašle nebo zahájí práce. Podle § 1744 občanského zákoníku se takové chování může považovat za konkludentní akceptaci, tedy přijetí vyjádřené skutky, nikoliv slovy. Avšak i zde hrozí řada rizik, jak si řekneme dále.
• Obchodní podmínky prodávajícího jasně stanovují, že objednávka je přijata automaticky, pokud je podána přes webový formulář. I v tomto případě ale platí striktní pravidla – podmínky musí být řádně zveřejněny a na ně musí být v objednávkovém formuláři viditelně odkazováno.

Dle novely občanského zákoníku, účinné od 1. ledna 2023, která se týká především e-commerce, musí být při online objednávce jasně sděleno, že se objednávkou zavazujete k platbě. Objednávkové tlačítko nebo obdobná funkce musí být viditelně označena jasným a srozumitelným nápisem „objednávka zavazující k platbě" nebo jinou ekvivalentní formulací (§ 1826 odst. 2 občanského zákoníku). Pokud to není viditelně uvedeno, spotřebitel není objednávkou ani smlouvou vázán, i když objednávku fakticky podal. U online prodeje se navíc vyplatí průběžně revidovat smluvní nastavení a obchodní podmínky i kvůli navazujícím dopadům do praxe, jak ukazuje článek nezaplacené pohledávky v B2B.

Obchodní podmínky a jejich rozhodující role

Obchodní podmínky nejsou povinné – žádný zákon vás nenutí je mít. Avšak právě ony hrají klíčovou roli v tom, jak se objednávka transformuje na smlouvu nebo zůstává pouhým návrhem.

Obchodní podmínky jsou ujednání, která nejsou obsažena přímo v samotném textu smlouvy, ale jsou uvedena v jiném dokumentu, na který smlouva odkazuje, nebo jsou natištěny například na rubu smlouvy. V e-shopech spadají pod režim obchodních podmínek všechny podmínky, na které je odkazováno mimo hlavní text objednávkového formuláře – ať už je nazvete jako obchodní podmínky, reklamační řád, záruční řád apod.

Kdy se obchodní podmínky na vás vztahují a kdy ne

Obchodní podmínky se na smluvní strany vztahují pouze v případě, že jsou řádně zveřejněny a na ně je jasně odkazováno přímo v samotné smlouvě (nebo u e-shopů v objednávkovém formuláři), a druhá strana s nimi souhlasila (§ 1751 občanského zákoníku). Odkaz musí být viditelný, jasný a v dostatečné velikosti písma – nesmí být schován v malých písmenech nebo umístěn na místě, kde ho čtenář běžně přehlédne.

Konkrétně, v případě smluv se spotřebiteli, musí prodávající kupujícímu poskytnout před uzavřením smlouvy nebo nejpozději při jejím uzavření informace vyžadované občanským zákoníkem a zákonem o ochraně spotřebitele (§ 1811, § 1820 občanského zákoníku). 

Tyto informace typicky zahrnují:

• Hlavní vlastnosti zboží nebo služby, jejich cena a náklady.
• Právo spotřebitele odstoupit od smlouvy (obvykle 14 dní u smluv uzavřených distančně nebo mimo obchodní prostory).
• Informace o právu z vadného plnění (reklamace), jeho rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění.
• Informace o způsobu řešení sporů, včetně mimosoudního řešení.
• Údaje o ochraně osobních údajů (GDPR).

Pokud obchodní podmínky nejsou řádně zveřejněny a na ně není jasně odkazováno, nebo pokud s nimi druhá strana nesouhlasila, vztahují se na smlouvu pouze zákonná ustanovení, nikoli tyto podmínky. To má drastické důsledky – kupující si pak nemůže být vědom omezení, která by mohly podmínky obsahovat.

U spotřebitelských smluv navíc platí, že pokud spotřebitel nebyl řádně poučen o právu na odstoupení od smlouvy, prodlužuje se mu lhůta pro odstoupení na jeden rok a čtrnáct dní (§ 1829 odst. 2 občanského zákoníku).

Obchodní podmínky a e-commerce – povinnost tlačítka

Česká právní úprava se v posledních letech vyvinula zejména v důsledku unijních směrnic. Od 1. ledna 2023 jsou e-shopy vázány novou povinností: objednávkové tlačítko nebo podobná funkce musí být viditelně označeny jasným a srozumitelným nápisem „objednávka zavazující k platbě" nebo jinou ekvivalentní formulací, která jednoznačně informuje zákazníka, že se objednávkou zavazuje k zaplacení (§ 1826 odst. 2 občanského zákoníku).

Důvodem je ochrana spotřebitelů před tím, aby se omylem zavázali k nákupu. Pokud e-shop tuto povinnost nesplní, spotřebitel není objednávkou ani smlouvou vázán – i když si ji fakticky podal.

Pro obchodníky, kteří prodávají B2B (tedy mezi podnikateli), tato povinnost není tak přísná, avšak i zde je vhodné mít jasné formulace a odkaz na obchodní podmínky. Obchodní podmínky pro podnikatele mohou být vstřícnější a mohou obsahovat i klauzule, které by u spotřebitelských smluv byly neplatné.

Podstatné náležitosti objednávky a smlouvy

Aby byla objednávka právně věrohodná a měla potenciál se stát smlouvou, musí obsahovat tzv. podstatné náležitosti smlouvy. Bez nich je objednávka vágní a nemusí být považována za závaznou nabídku.

Podstatné náležitosti kupní smlouvy jsou podle zákona a ustálené judikatury Ministerstva spravedlnosti ČR:

• Určení smluvních stran – kdo je kupující, kdo je prodávající. U fyzických osob musí být uvedeno jméno a příjmení, nebo obchodní firma. U právnických osob musí být uveden název, IČO, sídlo a ideálně odkaz na zápis v obchodním rejstříku.
• Přesná identifikace předmětu koupě – co se prodává. Obecné označení jako „zboží" nebo „služby" nestačí. Musí být uvedeny konkrétní parametry: u fyzické věci model, typ, kvalita, objem; u nemovitosti parcelní číslo, katastrální území; u služby konkrétní popis činnosti a jejího rozsahu.
• Kupní cena nebo alespoň způsob jejího určení – bez výše ceny nebo způsobu, jak se cena určí, smlouva nemůže být závazná. Cena se dá určit pevnou částkou, formulí (například „podle aktuálního kurzovního lístku"), odkazem na ceník či odhadnutím. Nesmí být ponechána na vůli jedné strany bez objektivních kritérií.

Občanský zákoník umožňuje (§ 1769), aby kupní cena nebyla absolutně podstatnou náležitostí, pokud strany výslovně projeví vůli uzavřít smlouvu i bez určení ceny. V takovém případě platí obvyklá cena za daný typ věci v dané chvíli a místě. Avšak v praxi je to velmi rizikové a doporučuje se vždy cenu přesně sjednat.

Absence podstatných náležitostí – jaké jsou důsledky

Pokud objednávka postrádá některé z podstatných náležitostí, obvykle se nepovažuje za závaznou nabídku (§ 1732 občanského zákoníku). Prodávající si tak může vybrat, zda ji přijme, či nikoli. Případně, pokud jde o nejasnost v ceně nebo předmětu, může dojít později k soudnímu sporu o to, co si strany vlastně dohodly.

Na koho se můžete obrátit?

[AUTHORS 6,23]

Příklad z praxe: Kupující pošle e-mail „Chci koupit 50 ks výrobku XYZ za cenu dle aktuálního ceníku vašeho podniku." Jestliže prodávající nemá veřejně publikovaný ceník nebo se ceník změnil, vzniká rozpor o výši ceny. Obě strany mají jiný právní názor – a soud bude muset rozhodovat, která strana měla pravdu.

Právníci z ARROWS advokátní kanceláře proto doporučují: vždy při objednávce uveďte všechny podstatné náležitosti, včetně přesné ceny, termínu dodání, způsobu platby a případně i odkazu na obchodní podmínky. Čím přesnější je objednávka, tím vyšší je šance, že se bez problémů stane závaznou smlouvou.

Forma objednávky – kdy musí být písemná, kdy stačí ústní

Občanský zákoník obecně prosazuje zásadu bezformálnosti (§ 559) – smlouvy se mohou uzavírat ústně, písemně nebo i konkludentně (prostřednictvím konkrétního chování). To však neplatí bez výjimek.

Písemná forma je povinná

• U smluv týkajících se nemovitostí vždy (kupní smlouva na nemovitost musí být sepsána v písemné formě a podpisy smluvních stran musí být úředně ověřeny, přičemž často musí splňovat i specifické obsahové náležitosti).
• U smluv se spotřebiteli uzavřených distančním způsobem nebo mimo obchodní prostory, kde musí být spotřebiteli poskytnuta kopie smlouvy nebo potvrzení o uzavřené smlouvě v textové podobě (např. e-mailem).
• Pokud to výslovně vyžaduje zákon pro určitý typ smluv (například smlouva o převodu obchodního podílu v s.r.o.).
• Pokud si strany písemnou formu výslovně sjednaly jako podmínku platnosti smlouvy (§ 1758 občanského zákoníku).

Písemná forma není povinná (ale doporučuje se)

• U běžných nákupů zboží mezi podnikateli.
• U služeb, není-li zvláště stanoveno.
• U smluv o dílo v běžném rozsahu.

I v případech, kdy zákon písemnou formu nevyžaduje, se důrazně doporučuje. Existuje-li později spor, e-mail, SMS nebo podepsaný dokument jsou důkazem, že mezi stranami došlo k dohodě a jaký byl její obsah. Bez toho si musí soud vytvořit obraz o obsahu smlouvy ze svědectví a indicií, což je velmi komplikované.

Objednávka v elektronické formě

V dnešní digitální ekonomice je běžné, že objednávky putují e-mailem, přes web nebo přes e-commerce platformy. Zákon i soudní praxe uznávají e-mailovou komunikaci za splnění požadavku písemné formy, pokud lze identifikovat odesílatele a příjemce a obsah je jasný. Pro zvláště závažné právní úkony jsou však vyžadovány kvalifikované elektronické podpisy nebo jiné formy autentizace.

Pro e-shopy navíc existuje specifická povinnost (viz výše o tlačítku): objednávka musí být prováděna způsobem, který jasně informuje kupujícího, že se zavazuje k platbě. Bez toho spotřebitel není objednávkou ani smlouvou vázán.

Kdy hrozí, že objednávka nebude smlouvou – typické problémy v praxi

1. Prodávající objednávku odmítne nebo modifikuje

Pokud prodávající obměňuje objednávku – například změní cenu, termín dodání, nebo přidá podmínky – jeho odpověď se podle § 1740 odst. 2 občanského zákoníku obvykle považuje za odmítnutí původní nabídky a učinění nové nabídky. V tom případě je nyní na kupujícím, aby se rozhodl, zda tuto novou nabídku přijme. Pokud se tomu brání, smlouva nevzniká.

Příklad: Kupující objedná 100 ks zboží za 1000 Kč za kus. Prodávající odpoví: „Mohu dodat jen 80 ks a za 1200 Kč za kus, dodám za 2 týdny." Toto není přijetí původní objednávky – je to nová nabídka prodávajícího. Nyní se čeká na rozhodnutí kupujícího.

2. Objednávka obsahuje vágní nebo neurčité podmínky

Pokud kupující napíše „Chci koupit váš výrobek dle předchozí domluvy," ale tato domluva není přesně uvedena, prodávající si nemusí být jistý, co se má dodat. Takový návrh nemusí být považován za dostatečně určitý, a tedy nepůsobí jako platná nabídka (§ 1732 občanského zákoníku).

3. Neurčitá doba pro přijetí

Pokud objednávka neobsahuje lhůtu pro přijetí, prodávající ji musí přijmout „v přiměřené lhůtě" (§ 1735 občanského zákoníku). Co je přiměřené, však není jasně definováno a závisí na konkrétních okolnostech – u běžného zboží to může být 24–48 hodin, u komplexních služeb možná týden. Bez jasné lhůty existuje nebezpečí, že si strany nebudou vědomy, kdy smlouva vznikla nebo zda vůbec vznikla.

Typická rizika a způsoby ochrany

Smlouva o smlouvě budoucí – kdy se liší od běžné objednávky

Existuje i zvláštní právní konstrukce zvaná smlouva o smlouvě budoucí (§§ 1785-1788 občanského zákoníku). Jedná se o typ předsmluvního ujednání, kdy se strany nejprve dohodnou, že v budoucnu uzavřou jinou smlouvu (takzvanou realizační smlouvu) s přesně stanoveným obsahem.

Prakticky: Kupující a prodávající si ujednají, že v budoucnu uzavřou kupní smlouvu na určitou nemovitost za stanovenou cenu, se shodným financováním a jinými podmínkami. Později, když je vše připraveno, si sepíší definitivní kupní smlouvu podle podmínek z předchozího ujednání.

Podle ustálené judikatury platí, že pokud strany později uzavřou realizační smlouvu (v našem příkladu definitivní kupní smlouvu) s jinými podmínkami, než jaké byly obsaženy v původní smlouvě budoucí, uplatňují se nové podmínky, nikoli staré. Pokud tedy v předsmluvním ujednání slíbili prodlouženou záruku 36 měsíců, ale v definitivní smlouvě toto neuvedli, na prodlouženou záruku si kupující nemůže učinit nárok.

Z toho vyplývá: pokud si strany budou chtít domluvit obsah budoucí smlouvy v předsmluvním ujednání, je důležité dbát na to, aby všechny tyto podmínky byly následně také zahrnuty do realizační smlouvy. Je vhodné označit realizační smlouvu jako „podle předchozího ujednání" nebo dokonce přiložit text z předchozího ujednání jako přílohu.

Odpovědnost za vady, neoddělitelně spojená se vznikem smlouvy

Jakmile je smlouva uzavřena, střídají se s ní i práva a povinnosti obou stran. Jednou z nejdůležitějších je právo z vadného plnění (často označované jako odpovědnost za vady) – neboli to, že prodávající odpovídá za to, že prodaná věc má sjednané vlastnosti nebo alespoň vlastnosti obvyklé.

Podle občanského zákoníku (§ 2165 odst. 1) může kupující uplatnit právo z vady, která se projeví u spotřebního zboží v době 24 měsíců od převzetí. Projeví-li se vada v průběhu jednoho roku od převzetí, platí, že věc byla vadná již při převzetí (§ 2161 odst. 2) – kupující ji nemusí dokazovat.

Kupující má právo (zejména u spotřebitelských smluv), jak definuje Evropská komise:

• Požadovat odstranění vady opravou věci.
• Požadovat dodání nové věci bez vady.
• Požadovat slevu z kupní ceny.
• Odstoupit od smlouvy (při podstatném porušení smlouvy nebo vady, kterou nelze odstranit apod.).

U spotřebitelských smluv jsou tato práva silně chráněna zákonem a nemohou být smluvně omezena na úkor spotřebitele. Naopak, u smluv mezi podnikateli lze rozsah práv z vadného plnění dohodou stran modifikovat, například sjednat kratší lhůtu pro vytknutí vady nebo vyloučit odpovědnost za určité vady (např. prodej „jak stojí a leží" dle § 1918 občanského zákoníku).

Pokud prodávající v objednávce uvedl „Zboží se prodává „tak jak vidíš" (as is) bez záruky," kupující si na to musí dát pozor. U spotřebitelských smluv by takové ujednání bylo neplatné, u smluv mezi podnikateli by mohlo být platné (pokud jsou obchodní podmínky řádně zveřejněny a druhá strana s nimi souhlasila).

Smluvní pokuty, podmínky a další zabezpečovací prostředky

Objednávka či smlouva často obsahuje tzv. smluvní pokutu – předem dohodnutou částku, kterou dlužník zaplatí, pokud poruší svou povinnost (např. nedodá v čase).

Smluvní pokuty jsou platné, ale platí pro ně určitá pravidla (§§ 2048-2051 občanského zákoníku):

• Musí být jasně vymezeny – za jaké porušení se platí a v jaké výši.
• Neměly by být nepřiměřeně vysoké – soud je může snížit, pokud budou nepřiměřené (moderace smluvní pokuty dle § 2051 občanského zákoníku).
• U spotřebitelských smluv musí být srozumitelné, nesmí být překvapivé a nesmí být nepřiměřeně vysoké, jinak by se mohly stát neplatnými jako nekalé smluvní podmínky.
• Stanoví-li se smluvní pokuta za uplatnění práva odstoupit od smlouvy (tam, kde toto právo zákon přiznává), bude taková klauzule neplatná, neboť by nepřiměřeně omezovala právo spotřebitele.

Smluvní pokuty mají rozlišný právní účinek od náhrady škody:

• Smluvní pokuta je paušální náhrada – zaplatí se bez ohledu na to, kolik skutečné škody vzniklo.
• Náhrada škody se vypočítává podle skutečně vzniklé škody, kterou musí věřitel dokazovat.

Obecně platí, že sjednáním smluvní pokuty se ztrácí právo na náhradu škody vzniklé z téhož porušení povinnosti, ledaže si strany výslovně domluvily, že pokuta se „nedotýká" práva na náhradu škody (§ 2050 občanského zákoníku).

Závěrečné shrnutí

Objednávka a smlouva nejsou automaticky totéž. Objednávka je návrh na uzavření smlouvy, který se stává smlouvou až přijetím prodávajícího. Pokud prodávající objednávku odmítne, modifikuje ji nebo na ni neodpovídá, smlouva obvykle nevzniká – a mlčení prodávajícího neznamená přijetí.

Obchodní podmínky hrají klíčovou roli: určují, zda objednávka sama tvoří smlouvu, nebo zda je nutné dodatečné potvrzení. Pokud však obchodní podmínky nejsou řádně zveřejněny a na ně není jasně odkazováno, vůbec se na smlouvu nevztahují.

Smlouva musí obsahovat podstatné náležitosti: identifikaci stran, jasné vymezení předmětu a ceny (nebo způsob jejího určení). Bez nich je objednávka vágní a její právní status nejasný.

Absence jasné a písemně zdokumentované smlouvy je jednou z nejčastějších příčin obchodních sporů. Kupující si myslí, že je prodávající vázán, prodávající si myslí, že si rezervuje svobodu rozhodování. Když se situace zkomplikuje, každá strana hájí jiný právní postoj – a soud musí spor rozhodovat.

Měli byste mít jasné obchodní podmínky, na které budete odkazovat u každé objednávky. Objednávka by měla obsahovat všechny podstatné náležitosti, včetně přesné ceny a termínu.Prodávající by měl objednávku písemně potvrdit. Kupující by měl mít zájem na tom, aby potvrzení obdržel. Tímto postupem si oba zajistíte právní jistotu.

Pokud máte pochybnosti o tom, zda váš systém objednávek a smluv vyhovuje právním požadavkům, nebo pokud se ocitáte v situaci, kdy si nejste jisti, zda mezi stranami smlouva existuje nebo jaké má podmínky, obraťte se na právníky z ARROWS advokátní kanceláře. 

Pomohou vám nejen prověřit stávající komunikaci a určit váš právní status, ale také navrhnou, jak lze váš systém zlepšit, aby se v budoucnu podobným problémům vyhnuli. Pojištění ARROWS advokátní kanceláře až do 400 000 000 Kč navíc garantuje, že máte spolehlivého právního partnera s odpovědností. Napište nám na office@arws.cz.